Mýtus pokroku – kdy budeme všichni šťastní?

Odevšad se nám tlačí do hlavy, jak být lepší, hezčí, úspěšnější. Jak vylepšovat fungování lidské společnosti. Jak být pokrokový. Jak odstranit nerovnost. "OK, tak dáme všem stejné šance a svět bude lepší, ne?"

"Jenže všichni nemají stejné schopnosti."

"Aha… tak jim vylepšíme startovací podmínky, to je přece fér."

A máme tu kvóty. Kvóty na všechno: přijetí do školy, do práce. Máme tu pozitivní diskriminaci. Máme tu ombudsmanku a presumpci vaší viny. Nesmíte svůj byt pronajmout komu chcete. Rasismus! Nesmíte na práci žádat mladou ženu nebo fyzicky zdatného muže, i když to pracovní náplň vyžaduje. Sexistická diskriminace! 

Ve světě jsou ještě dál: Nemáte genderově neutrální WC? Budou vás bojkotovat umělci! Máte lékaře z etnické menšiny? A je lékařem díky kvótám a pozitivní diskriminaci ve škole a nebo proto, že je schopný? Chcete být modelka? Jasně že nevadí, že máte obezitu a vitiligo! Z „Každý musí dostat šanci“ se stalo „Každý musí dostat to co chce“.

Mám právo na štěstí. Státe, postarej se o to!

Křečovité snahy o rovnost strašně připomínají komunistické sociální inženýrství. Ne mylně. Světu vládne socialistické myšlení. Od šedesátých let se propracovali jeho nositelé od triček s Che Guevarou a salonního komunismu až do řízení států, Evropy, Ameriky a do vlivových organizací a médií. 

Už se pomalu bojíme říct to nahlas: Tyhle utopické snahy jdou proti všemu, co je v přírodě přirozené a běžné. „Poručíme větru, dešti“ už tu bylo. Proto to řeknu teď a tady:

----------------------------------

Je přirozené, že lidé nejsou stejní. Je přirozené respektovat, že ženy a muži se liší fyzicky i psychicky. Je přirozené a hodné respektu, aby dítě mělo mámu a tátu. A znovu: Je přirozené, že lidé nejsou stejní. Všichni nejsou zdraví. Všichni nejsou krásní. Všichni nejsou stejně chytří. Není to ničí chyba a není to zločin.

Je přirozené, že nedostaneme všechno, co bychom rádi. Je správné, znát své možnosti a schopnosti a pracovat s nimi. Nikomu nelze zakazovat, aby se hnal za svým snem, který není reálný. Ale ulehčovat mu cestu na úkor schopnějších, to je znásilnění přirozenosti věcí. To je diskriminace většiny, pokud máte to slovo rádi. Jako ateista říkám: je čas vrátit se k pokoře před řádem světa.

----------------------------------

Naše poznání je úžasné. Můžeme měnit a využívat spousty věcí k prospěchu nás všech. Můžeme dokázat zdánlivě nemožné. Ale bez pokory, bez porozumění řádu věcí, to bude jen zběsilý diktátorský škleb před sešupem do pekla. Do pekla nové války, nebo orwellovské totality nebo jiné dystopie, co já vím.

Knížek o konci civilizace už vyšlo dost. A většina začíná pokusem vytvořit „Krásný nový svět“. Za každou cenu.