Jeden příklad z mnoha: Facebook zakázal propagaci článku, informujícího o volebním programu francouzské prezidentské kandidátky Marine Le Pen. Zakázal ji jen a pouze na základě jména a fotky Le Penové, žádné další „pobuřující“ informace popisek neobsahoval. Jak že je to s tím „ovlivňováním voleb“? Jedná se navíc o pevné nastavení zadané do počítačového programu, žádné "osobní selhání". Pokud ale použijete možnost "odeslat k manuální kontrole" živému člověku, dopadnete stejně.
Včera Facebook stejným způsobem znemožnil propagaci reportáže britské novinářky ze švédské no-go oblasti. Žádné vulgarity, žádný rasismus, žádné porušení „zásad“....
Obvyklou reakcí na stížnosti bývá: „je to soukromá firma, může si nastavit podmínky jaké chce“. V tomto případě to neplatí.
- i soukromá firma musí dodržovat zákony (a nemůže porušovat základní lidská práva)
- pokud soukromá firma nastaví veřejně podmínky, jedná se o závaznou úpravu vztahu se zákazníkem – a má uvedené podmínky dodržovat. Zde je zcela bohorovně porušuje – podívejte se sami: https://www.facebook.com/policies/ads/
Je snad v demokratické společnosti důvodem k cenzuře jméno politika? Jeho fotografie? Jeho oficiální program? Reportáž převzatá ze zahraničního mainstreamového tisku? A... víte, jak se takové společnosti pak říká?
UŽ NEJSME „CHARLIE“?
Psáno pro Samizdat2016.cz