Pondělí 1. června 2020, svátek má Laura
  • schránka
  • Přihlásit Můj účet
  • Pondělí 1. června 2020 Laura

Žít mládí: proč nemůže trvale existovat společnost, řízená progresivisty a novou levicí

1. 12. 2016 11:57:48
Nová levice vede svůj dlouhý pochod institucemi už desítky let - a má úspěch. Může eurosocialismus EU a liberální progresivismus USA trvat věčně? Nemůže. A souvisí to překvapivě s kultem mládí.

Tuhle věc jsem si uvědomila, když jsem nedávno viděla filmy Hacksaw Ridge: Zrození hrdiny a dokument o Karlu Krylovi. V obou jsou zaznamenána vyprávění pamětníků, hrdinů, dnes už stařičkých. Pocit při pohledu na jejich tváře, nejistou řeč a roztřesené ruce mě zaskočil. Takhle přece hrdinové obvykle nevypadají. Vždycky jsou to sportovci a modelky...

Sportovci a modelky

Dokud to jde, muži pořizují funkční dresy a podávají výkony, ženy plastikami, barvou a cvičením konzervují iluzi třicetileté divy. A pak... zmizí. Pokud na ně narazíte v médiích, jsou v roli oběti, o kterou je třeba se postarat. Jejich vrásčité tváře viděné zblízka nám připadají tak nějak nepatřičné. Nepřístojně nám připomínají, že i naše výkonnost klesá a pokud nedostojíme iluzi mládí a dravé flexibility, budeme nahrazeni výkonnější součástkou stroje na blahobyt.

Mládí se stalo hodnotou a životním stylem samo o sobě, nezakotvené, zahleděné do budoucnosti, sebestředné a bez závazků. Kultem mládí jsme získali idealismus, přizpůsobivost, sebestřednost a tu „správnou“ dravou bezohlednost. Žít střední věk s jeho zodpovědností, rodinnými hodnotami a praktičností je společenským faux pas. A stáří? Co teprve stáří?

Každé historické období preferovalo jinou věkovou skupinu. Řecko obdivovalo mužnost, středověk preferoval dospělost. Teprve 19. století si začíná všímat mládí. Lidé se soustředí na úspěch v práci. Heslem tohoto století se stalo: „Zdravé, silné, úspěšné mládí vpřed!“ (1)

Progresivismus a nová levice budují juvenilní svět bez paměti

Západní společnost se zbavila stáří. Vytěsnila jej. A spolu se stářím jsme ztratili paměť. Místo rad moudrých máme rychlené akademiky a třicetileté ministry, kteří v životě nepracovali a netuší, co je to mít rodinu.

Společnost je plná „věčně mladých“ přestárlých rebelů, nezodpovědných za svůj život, idealistů narážejících na realitu a obviňujících z toho tu „starou společnost“, kterou je třeba odstranit a změnit. Měníme se na dav bez paměti, který se žene vpřed, aniž by tušil, že se točí v kruhu. Bez minulosti, ze které by bylo možné se poučit. Dav soupeřivých, progresivních a snadno ovladatelných idiotů. Ten správný kanonenfutter pro každou totalitu.

Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat

Tradice a pokrok se ve společnosti doplňují jako jin a jang, jako kořeny a koruna stromu. Společnost bez pokroku ustrne, společnost bez paměti zahyne. Tradiční společnost funguje na uchování a opakování osvědčených hodnot minulosti. Proto byl vysoký věk zdrojem zkušenosti a autority. Proto si armády vážily (a snad i váží) svých válečných hrdinů. Rychle se měnící moderní společnost je zaměřena na přítomnost, na inovaci.

Vytěsnění paměti stáří jako „nepotřebné“ přineslo Západu převážení vlády progresivistů, neomarxistických sociálních inženýrů, juvenilů odhodlaných demontovat celou tradiční společnost i s jejími hodnotami jako zastaralou a nežádoucí. Dovedeno do extrému: nezakotvený idealismus bez paměti a bez opory v realitě nyní přivedl naši společnost až na pokraj kolapsu. Je nutné vrátit vychýlenou rovnováhu zpět. Proto se spousta lidí tak intuitivně přimyká k „zastaralým“ věcem, jako jsou tradice, rodina, vlastenectví. A jsou za to progresivisty nálepkováni jako extremisté, rasisté... dosaďte si sami z poslední vlastní diskuse.

Progresivismus a konzervativismus nejsou dvě teorie, jedna správná a jedna špatná. Na konzervativních hodnotách není nic špatného ani zastaralého. Společnost je potřebuje stejně jako ty progresivní. V jejich soupeření, v jejich rovnováze je záruka, že se nepropadneme do totality. A v tuto chvíli je prostě potřeba ustoupit od modernity dovedené ad absurdum zase vrátit váhu naší minulosti. A poučit se z ní. Dokud tenhle princip všichni nepochopí, lepší to nebude.

--------------------------------------

Ten, kdo nezná svou minulost, je odsouzen ji opakovat. G. Santayana

„Byla to Diana Vreelandová, šéfredaktorka jedné z nejvlivnějších světových módních publikací, amerického módního časopisu Voque, která zavedla a rozšířila pojem youthquake. Vyjadřuje náladu bouře a vzdoru, která tehdy ovládla módu, populární hudbu a kulturu pro mladé. Vsadila na zdroj problémů, který se měl stát zdrojem štěstí: obrovskou novou skupinu konzumentů. Tady někde musíme hledat počáteční bod obratu, chvíli, kdy se začalo šílet po všem, co je spojeno s mládím.“ (2)

--------------------------------------

(1) Haškovcová, H., Fenomén stáří, Praha:Panorama, 1990, s. 5

(2) Schirrmacher, F., Spiknutí metuzalémů: stáří má zelenou!, 1. vyd., Praha:Knižní klub, 2005, s. 52.

Autor: Eva Svobodová | čtvrtek 1.12.2016 11:57 | karma článku: 40.73 | přečteno: 3434x

Další články blogera

Eva Svobodová

Pražská apokalypsa, den 34: Obětujte důchodce!

Lidem z té „karantény“ už fest přeskakuje. Někteří dospěli k názoru, že nechat pomřít důchodce, aby se mohlo konečně zase chodit do fitka, je vlastně OK. Protože ekonomika je důležitější.

3.4.2020 v 13:13 | Karma článku: 36.99 | Přečteno: 1259 | Diskuse

Eva Svobodová

Pražská apokalypsa, den 17: Blbá nálada je tady.

Rozkazy jsou vydány, všichni připravení v zákopech s rouškami a domácí dezinfekcí čekají co přijde dál. Čas se zastavil, nejde nic plánovat, poslední dny se měnila situace každý den.To, jak si vedeme, se dozvíme nejdřív za týden.

17.3.2020 v 20:47 | Karma článku: 20.83 | Přečteno: 474 | Diskuse

Eva Svobodová

Pražská apokalypsa, den 13: jen samá pozitiva a životní jistoty!

Pátek třináctého, třináctý den koronavirové epidemie, to už si zaslouží jen samé pozitivní zprávy! Co asi?! Něco se najde... ale pravda, musí se trochu hledat :-) Zavřené hranice, ticho z EU, solidarita...

13.3.2020 v 16:43 | Karma článku: 28.98 | Přečteno: 665 | Diskuse

Eva Svobodová

Pražská apokalypsa, den 11: Světlo na konci tunelu.

Čína, Japonsko a Jižní Korea už jdou z nejhoršího, nárůst nemocných se zpomaluje. Nejvíc případů na milión obyvatel teď má Itálie. Čína už je až osmá, my stoupáme na 28. místo. Vycházející hvězdou epidemie je Německo.

11.3.2020 v 15:44 | Karma článku: 43.49 | Přečteno: 6267 | Diskuse

Další články z rubriky Společnost

Tomáš Kučera

Jak být bohatý.

Spousta lidí chce mít hodně peněz. Tak si dnes zkusíme vysvětlit, jak se k nim dostat. Chce to především mít chuť investovat, jak do podniku, tak i do znalostí.

31.5.2020 v 21:13 | Karma článku: 4.94 | Přečteno: 186 | Diskuse

Jan Pražák

Feministky vítězí v boji o zrovnoprávnění žen na WC

Navždy pryč je klasický obrázek, kdy dámy stojí ve dlouhé frontě přede dveřmi s panenkou a obávají se, zda to stihnou například do skončení přestávky v divadle, zatímco muži chodí na panáčka bez čekání.

31.5.2020 v 18:27 | Karma článku: 19.61 | Přečteno: 546 | Diskuse

Marek Trizuljak

Krajina ležící, zvlněná - A drobný příběh o posvěcené dezinfekci

Ještě několik záznamů. Deník z karantény, která nyní už pomalu ustupujíce. Několik kontrastujících a přesto vzájemně ladících listů: Krajina jako kráska se zeleným tělem. Posvěcená dezinfekce. Naděje velikonoční a svatodušní..

31.5.2020 v 16:00 | Karma článku: 16.52 | Přečteno: 276 | Diskuse

Pavla Gomba

Patří děti do školy?

V minulých týdnech pandemie koronaviru uzavřela brány škol pro neuvěřitelnou jednu miliardu tři sta milionů dětí celkem v 188 zemích světa.

31.5.2020 v 14:56 | Karma článku: 15.27 | Přečteno: 1235 | Diskuse

František Kašpárek

Vyhoďte ji z kola ven!

Následující úvaha je pouze mým osobním názorem. Mohu mít pravdu, nebo částečně pravdu, mohu se mýlit. V duchu existence tří pravd: Moje pravda, tvoje pravda, a pravda.

31.5.2020 v 14:48 | Karma článku: 28.36 | Přečteno: 721 | Diskuse
Počet článků 81 Celková karma 0.00 Průměrná čtenost 6286

Chodím po světě, dívám se a ptám se. Jak to všechno funguje? Proč píšou noviny to, co píšou? Co bylo předtím? Jaké jsou souvislosti? A komu to prospěje?  Kdo se ptá, nezůstane hloupý. Kdo se ptá, nemusí se nechat vést a věřit. Kdo se ptá, najde svoji vlastní cestu. Jdete se mnou?

Najdete na iDNES.cz