Perfektně napsané.

Jen bych podotkl, že člověk nerad mění své postoje a názory. Přičemž k hlavním důvodům patří strach ze ztráty vlastní tváře. Zvláště pokud žádnou nemá nebo si právě tou svou není zcela jistý. A pak je to i pohodlnost. On tu ideologii už někdo vymyslí, stačí ji jen přijmout za svou. S náboženstvím je to podobné. Davovost je hrozná nemoc.

Ve smyslu slov pana Macháčka (níže): Jako byste psala i o těch ufňukaných srabech, kteří drží stranickou lajnu. A s ní i ústa. O těch srabech, kteří se cítí ohroženi a zrazeni, když někdo vystoupí z řady a vzepře se. Třeba tím, že například odmítne volit vůdce prezidentem. I o těch srabech, kteří mají tolik svobody, až jsou jí rozmazlení tak, že skuhrají, že jí mají málo. O těch, kteří říkají a píší, co je jim libo, ale fňukají, že je někdo nutí mít "ten jediný správný názor".

Tyhle pitomé mantry už jsou jako srabí tik.

A hle, pan Macura vystoupil z řady a nefňuká. A srabi ho mají za zrádce. Věrni vůdci. Píšete o fanatismu. Správně.

Ano, v lidstvu panuje napětí. Je dané tím, že svět je přelidněný. Je to normální psychologická reakce.

A k tomu záplava protichůdných informací, které už průměrný občan není schopen vyhodnotit.

A všechno je pod dohledem, viz třeba Twitter. Ale i tam ti dohlížitelé neslavně skončili. Na každého jednou dojde.

Po přečtení vašeho blogu mi přišla na mysl kniha Stefana Zweiga "Svět včerejška" s podtitulem Vzpomínky jednoho Evropana. Najdete v ní mnoho historických paralel s společných s dneškem.

Děkuji za tip, podívám se na to. ❤️

To se vám povedlo!

Nikdo není nucen vybrat si postoj či stranu. Každý se může rozhodnout.

Jenže zůstat svůj, sám si vytvořit názor a stát si za ním bývá obtížnější.