Článek vystavěný na nesmyslných agumentech jako jsou tyto ve mně budí dojem, že podstatou sporu nejsou lidé islám tolerující na jedné straně a lidé odsuzující na druhé, ale spíše lidé se schopností nějakého názoru a jeho obhajoby a proti nim lidé neschopní základních logických pravidel a smysluplných tvrzení.

Uspořádejme si nejprve autorčina tvrzení:

a) autorka tvrdí, že šátek není hidžáb.

b) šátek je prokrývka hlavy

c) hidžáb je symbol příslušnosti k hnutí

Dobrá, vycházejme z toho. Co z toho tedy vyplývá? Že hidžáb je symbol příslušnosti k hnutí, o němž víme jen toliko, že ať už je tento smybol čímkoli, není pokrývkou hlavy. A také lze dedukovat, že šátek není symbol příslušnosti k hnutí. Šátek je zkrátka jen něco, o čem nelze říci více, než že je pokrývkou hlavy.

Dále autorka tvrdí, že je nesmysl, aby školy zakazovaly normální šátek a šátek "náboženský" povolovaly. To nás však uvádí do rozpaků: autorka jasně postulovala, že šátek je jen pokrývka hlavy, která není náboženským symbolem. Pak nedává smysl hovořit o jakémsi "náboženském šátku". Navíc autorka tvrdí, že je nesmysl, aby byl školo zakázán šátek, ale přitom povolen hidžáb. Není jasné, v čem autorka nějakou absurditu - jak patrno z bodu a), šátek není hidžáb, proto zákaz nošení šátku nijak nemohl kolidovat s povoleným nošením hidžábu, autorka nás ujistila, že se jedná o dvě rozdílné věci. Není tudíž jasné, co tím chtěla říci.

Za všimnuí stojí další argument, a sice, že eventuální nošení šátku porušuje princip rovnosti práv. Opět budí pochyby, co autorka myslí principem rovnosti pro všechny: Vycházíme-li z předpokladu, že šátek má právo nosti každý muslimského vyznání a zároveň že každý má šanci stát se muslimem, pak z toho vylývá, že každý má právo nosit šátek, pokud se stane muslimem, co na tom autorka vidí nerovnoprávného? Je snad zákaz řízení vozidel v nezletilosti právní nerovnost a nespravedlnost dospělých nad dětmí? Josu oddělené toalety nerovným zacházením? Co je tedy rozvnoprávnost pro všehny?

Ano šátku pro moravskou nebo jihočeskou babičku, jíž je zima na uši a nechce nosit klobouk nebo čepici. Ano šátku pro Bardotku, jde o módní doplněk.

Ne hidžábu a dalším pokrývkám hlavy pro muslimky. To je totiž náboženský symbol, a škola je sekulární. To by potom čeští katolíci mohli chtít (daleko oprávněněji, protože jsou tu DOMA) na stěně třídy velký krucifix a společný otčenáš, jímž před sto lety běžně ranní vyučování začínalo.

A pokud jde o islám, jakékoli ústupky muslimům v západních zemích jen stupňovaly jejich tlak na získání dalších privilegií, takže právo už platí jen pro někoho (dětské nevěsty, znásilnění migrantem interpretované jako projev odlišných zvyků).

Příklad s náboženskými symboly je poět pochybný - škola je sekulární v tom smyslu, že nepropaguje žádné náboženské symboly jako osučást vyučování nebo institucionální koncepce, nikoli jako jakoukoli absenci náboženského symbolu na kýmkoli, třeba žákovi či školníkovi. Úvaha o čekých katolících je taky nedotáhnutá, protože 1. nejsou tady o nic "více doma" než muslimové, to je nezdůvodnitelné, a 2. požafavek vekého krucifixu na stěně by byl opět zásah do koncepce společného vzdělávacího systému, což samotný šátek není (stejně jako není pro žáky zakázáno nosit krížek na řetízku, indiánské tetování či určitý typ sestřihu typický pro hnutí Hare Kršna).

Nelze doložit, že ústupek někomu zároveň stupňuje jeo talk na další privilegia, jedná se o podloženou "zákonitost".

Každé udělené privilegium komukoli je a priori vyhověním jeho právnímu nároku. Pokud nebudeme přiznávat privilegia těm, kteří na ně mají opodstatněný nárok, jednáe samozřejmě protiprávně. Nelze vyzývat k protiprávnímu jedání.

Princip práva počítá s tím, že práva platí jen pro někoho, to je zcela v souladu s duchem práva (např. právo řídit motorové vozidlo má jen držiel občanského průkazu, nebo v minulostiprávo neabsolvování vojenské služby z náboženských důvodů či jiného předsvědčení).

Nelze doložit, že víra by byla uznána jako polehčující okolností pro trestnou činnost.

pardon za překlepy, končím už v práci, tak to po sobě moc nekontroluju.

Uplatňovat scholastické kvaziargumentační metody, aby člověk dokázal, že chystaná genocida jeho vlasti je oprávněná, to chce opravdu silný motiv.

A aby nebylo mýlek, nejsem autorkou blogu; shoda jmen.

No už jsem myslel. Chtěl jsem totiž napsat, že pokud jádrem sporu o šátek je jakýsi psychotický blud o genicidě vlasti, nenamáhal bych se ani s analýzou argumentů. Což se ostatně nenamáháte ani Vy.

Pane Záturecký,tímhle slovíčkařením ale situaci moc nepomáháte.Přece jádro sporu je jasné a srozumitelné bez ohledu na to,kdo o něm píše článek.

Škola,která vyloučila jednoho studenta kvůli pokrývce hlavy,ale jiného kvůli pokrývce hlavy toleruje-protože to-navzdory článku-je náboženská pokrývka hlavy.Dvojí metr jak vyšitý!

Kdybych-čistě hypoteticky-prohlásil,že šátek je -kromě obyčejného výrazu pokrývka hlavy-součást tradičního kroje,znamená to snad,že škola musí ustoupit?

Jádro článku v žádném případě není jasné, podívate-li se, jake další příměsi do sporu o šátek autorka přimíchává (zcela odlišná témata ze zahraničí). Z toho článku není jasné, o co autorce vlastně jde.

O vylučování na školách nemáme detailní informace, avšak pokud uvažujeme o situaci, kdy nošení pokrývky hlavy znáboženských důvodů možné je, ale z módních důvodů ne, nejedná se o dvojí metr. Princip dvojího metru spočívá v odlišném posuzování jedné a téže situace, nikoli v rozdilných situacích.

Proto jsem svůj příspěvek zakončil otázkou:"Kdybych prohlásil učiteli,nota bene řediteli,že mám obyčejný šátek jako součást kroje.Kdo by musel ustoupit?

Z odkazu v článku vyplývá,že škola má interní řád zakazující pokrývky hlavy,ale už není detailně zveřejněno jaké. Porušování tohoto řádu bylo některými učiteli tolerováno a některými nikoli.Takže jde o odlišné posuzování jedné situace-protože interní řád školy stanovil jednu situaci-pokrývku hlavy.

Aspoň tak jsem to z odkazu v článku pochopil.Jenže vám to nepotvrdím, ani nevyvrátím,protože jsem ho fakticky nečetl a u obou předmětných posouzení téže situace(šátek,hidžáb)jsem nebyl.